..mějte pěkný den!

1955, Lavina v Modrém dole

 

 

Bohouš je jedním z těch, kteří snad nechyběli ani na jediném zásahu Horské služby v Peci. Nechyběl ani tenkrát, když se do do Modrého dolu zřítila lavina a zasypala jednoho neopatrného turistu, který tam procházel lavinovým polem. Muži Horské služby taková nebezpečná místa, kde se laviny sesouvají, označují velkými žlutými kruhy. Nešťastník jich nedbal a nevaroval ho ani praskot, který lavinu předchází - snad se ještě zvědavě díval, co to nad ním rachotí. Ale co dělal a jak se pod lavinu dostal , už nikdy nikomu nepověděl.

Zprávu o neštěstí telefonovali z Modrého dolu do stanice Horské služby v Peci brzy po poledni. Vzápětí se rozhoukala siréna a rozezvučel se telefon ve všech chatách v Peci. Cesta do Modrého dolu byla brzy zaplněna spěchajícími muži . Lopaty, krumpáče a rýče na ramenou, utíkali, jak nejrychleji mohli. Lavina není nikdy jen záležitostí mužů Horské služby - pomáhá každý, kdo může...

 

Příběh z padesátých let, kdy Horská služba byla ještě zcela jinou službou než v současnosti. A to jak po organizační, tak po stránce materiálního vybavení členů. Tento nedostatek byl vyrovnán nezměrnou obětavostí, skromností a vynikajícím kamarádstvím členů Horské služby.

 

kniha-obal

13 příběhů plných všeho co od hor čekáte

 

...Kdyby tak měli sněhové sondy *. Muži Horské služby je ze svých kursů znali a uměli je používat. Sondy, které urychlují a usnadňují pátrání po lidech, zasypaných v lavině, by mohly hodně pomoci. Ale místní skupina Horské služby v Peci je tenkrát ještě neměla.

* Sněhová sonda je dlouhá kovová tyč, složena z několika nástavných dílů. Na horním konci je kulaté držadlo, na spodním konci ozubené ploché kolečko. Sonda se zapichuje do sněhu tak dlouho, až narazí na odpor. Potom se tyč otočí kolem své osy - při tomto pohybu se na zuby kolečka zachytí předmět, na který sonda narazila. Může to být trs trávy, kůra s větví stromů, ale také část oděvu, která zůstane na kolečku zachycena. Prudký pohyb vzhůru ji vytrhne a zachráncům tak ukáže, že pod sněhem leží člověk...

 

..."Ne tak zhurta, Bohouši, ať se brzy neunavíš!" Franta to myslil dobře, ale Bohouš se svým krumpáčem se zakusoval do balvanů sněhu stále rychleji. Jen ať ho nechají - tady je každá minuta drahá. Laviny ho vždycky rozčilovaly. Když šel s ostatními někam hledal zbloudilé, nebyl nikdy zneklidněn tak, jako u laviny. Myslel na člověka, kterého v lavině hledají. Ztracení v mlze a ve vánici se alespoň mohou pohybovat , mohou dýchat - ale pod sněhem? Člověk je tam ve tmě, nemůže dobře dýchat, nemůže se hnout..

 

Jen se tak trošku vžít do situace, kdy prokopáváte tunel ve sněhu, který sakra musí musí směřovat někde, kde se možná nachází tělo zasypaného. Musí...možná! Bez současných digitálních lavinových vyhledávačů bylo tehdy vše jen otázkou náhody, znalostí a zkušeností.

 

..Uprostřed odpoledne zaslechli nad svými hlavami tlumený rachot. Přestali pracovat, dívali se vzhůru. Někteří vylezli ze sněhových uliček, aby měli lepší přehled. Tlumený rachot se ozval znovu. Nad nimi byl obrovský převis. A ten se pomalu, téměř neznatelně, odkláněl.

"Převis!!!" vykřikl ten, který stál z nich převisu nejblíže. Na okamžik se na lavině rozložilo napjaté ticho. Ale již se jeden z nich vzpamatoval a začal utíkat. Probudil k životu i ostatní. Snažili se vybíhat z uliček k lesu. Tam byla jediná možnost záchrany..

 

Nejen Bohouš a Franta, ale další jako Láďa, Vašek, Prošek, Zdeněk, Pepík, Jarouš, Gusta, Karel, Prokop jsou ti "opravdoví muži", kteří byli u vzniku Horské služby v Krkonoších. Jejími skutečnými příběhy o hrdinství a přátelství, ale také o lidské blbosti, zvědavosti a nerozumné touze po dobrodružství je dosyta naplněna kniha Příběhy mužů a hor od Čestmíra Kubíka, vydaná v roce 1955, čili ještě doby kamenné v oblasti tohoto záchranného sboru.

Ale už tehdy, před více než půlstoletím, tito lidé věděli a uvědomovali si:

Znovu se mu vtíraly myšlenky na krutost přírody. Snad ani není možné, aby příroda byla tak zlá, když dovede být tak krásná. "A v té chvíli jsem všechno pochopil. To nebylo a ani nemohlo být vinou přírody, to zavinili lidé! Lidé, kteří hory neznali, kteří nevěděli co se všechno na horách může stát, kteří se vydali na cestu tehdy, kdy neměli. Když budou lidé rozumní, hory jim neublíží.

 

kniha-otevr

Všechno, co mi zatím vyprávěl, si zavinili lidé sami. Touhou po romantice, nevědomosti, opilstvím...

 

"Kluci - někdo tam zůstal!"

Franta se jen na okamžik podíval nahoru k převisu a pak se rozběhl lavinou.

"Hej, co tam děláš?!" Křičel, utíkal. Bylo to asi padesát metrů. Přeskakoval v lavině vykopané uličky a už byl na místě, nad jednou z nich.

"Bohouši....!" Byl to on. S lopatou v ruce se prodíral lavinou a házel sníh za sebe.

"Co je?"

"Co tu děláš, copak nevidíš, že se to může každou chvíli utrhnout?"

"Ale......"

Bohouš zřejmě nevědě, co říci. A pak to z něho vyhrklo.

"Tady někde bude. Já to vím!"

 

 

..možnost dočtení a zapujčení v naší TobiKnihovničce na prodejně

 

 

 

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení